Od dětství jsem přemýšlel, co vlastně znamená management. Co dělá ten člověk, který přijde do práce s titulem manažera? Komanduje ostatní, řídí schůzky, vyjednává obchodní podmínky? Ani pět let studia ne ekonomicko-správní fakultě MUNI mi nepřineslo nějaké magické rozluštění toho, za co je manažer zodpovědný, koho řídí, ale hlavně, hlavně jako hodnotu vytváří.

 

Při studiu jsem se začal věnovat podnikání. Začalo to podobně jako u mnoha jiných. Měl jsem prostě touho něco dělat. Něco, co by mi přineslo svobodu. Pracovní, finanční, rozhodovací. Za posledních 5 let jsem prošel čtyřmi projekty a jednou konzultantskou společností. Vybudoval firmu se zajímavým ziskem jen abych ji vinou chyb svých a kolegů potopil ke dnu. Trvalo mi to 5 let, než jsem přišel na to, co dělá dobrý manažer. A paradoxně jsem se za manažera nikdy nepovažoval. Rozhodně se stále za dobrého manažera nepovažuji. Znalost sama o sobě nestačí, člověk si to prostě sám musí prožít a projít.

 

Manažer stejně jako leader společnosti je jen o jedné jediné věci. Schopnosti dělat věci pořádně. Zní to absolutně banálně a přesto to dokáže správně dělat málokdo. Je totiž několik úrovní toho "dělat věci pořádně". Nejzákladnější úroveň vidí každý z nás. Jděte do obchodu s potravinami ideálně na nějakém menším městě nebo ve "vesničtější" části města a sledujte, jak se chovají zaměstnanci. To samé platí s dělníky ve výkopu nebo velkou částí veřejné správy (čest výjimkám). Všichni jsme zažili jednání, kdy jsme žašli nad neochotou a neefektivitou.

 

Nad touto úrovní je však ještě několik dalších. A zde se láme chleba, zde se vytváří hodnota. Vždy žasnu nad tím, když vidím reklamní nápis firmy, která má třeba i své stránky .cz, ale její e-mail je @seznam.cz. Pokud už si dávám tu námahu pořídít si vlastní web, proč nedám další hodinu práce  tomu, abych to udělal pořádně celé?

 

 

Každý na světě má svůj čas určitým způsobem omezený. Máme kolem osmdesáti let, z toho cca šedesát se o sebe musíme starat a být za sebe zodpovědní. Takto dlouhodobé plánování nemá smysl nějak kvantifikovat. Je však zajímavé si v rámci něho uvědomit základní věc a počítat s ní. Ve stáří se stále o sebe musíme starat. A pokud si za svůj produktivní život nedokážeme vytvořit dostatečné prostředky, které budou krýt potřeby stáří, rozhodně nás nic pěkného nečeká. Jsem přesvědčen, že za všechno, co se děje kolem mě, jsem zodpovědný jen já sám, proto se podle mě nemá cenu spoléhat na stát v tom, že by mi ve stáří pomohl. Jsem přesvědčen, že pokud člověk tuto skutečnost přijme, nejedná se o svázání se, ale spíše uvolnění, uvědomění a prozření. Karty jsou totiž rozdány, pravidla jasná a je jen na nás, jak s těmito kartami naložíme.

 

Kolem sebe často vidím lidi, kteří chodí do práce vydělávat peníze. Navzájem si přejí, aby už tu byl rychle pátek a když jde jeden z práce dřív než druhý, druhý mu říká "tyjo, ty se máš". Někteří jsou snad do určité míry spokojení s prací kterou dělají a protože je to pohodlné a 15. jim chodí výplata, tak nic dalšího neřeší. Takhle se dá určitě prožít celý život, vypracovat se na nějakou střední pozici, když to půjde hodně dobře, a těšit se na důchod. Z předchozího odstavce asi jasně vyplývá, že tenhle styl není ten, který je podle mě ten pravý, pokud chceme s naším životem něco udělat.

 

Jak začít? Přijměme odpovědnost za sami sebe, srovnejme si v hlavě, co je pro nás opravdu důležité, čemu se chceme a nechceme věnovat, v čem vidíme svou hodnotu. Takovou hodnotu, kterou nás bude bavit rozvíjet a nebudeme se ohlížet na hodiny nebo kalendář. Jakmile něco takového poznáme, začne dřina. A ta dřina nás bude bavit.

 

Druhá část třeba příště.